Článek č.6
Zumba
Moje setkání se zumbou bylo alespoň podle mě netradiční. Vloni v létě přijela moje dlouholetá dobrá kamarádka , která žije v Praze a povídá, že v Praze všichni cvičí zumbu?! Je to prý úplně něco jiného , nežli aerobic, že na ten už nikdo nechodí a zářila štěstím. Přiznám se, že to se mi moc nelíbilo, na aerobic totiž nedám dopustit, i když jsem ho docela dlouho necvičila.Pak mi ta kamarádka, která žije v Praze sdělila, k mému velkému údivu, že i tady u nás na “venkově” již zumbu někdo předcvičuje ? Nechápu jak je možné, že toho o Jaroměři ví víc, nežli já, která tady žiji od narození?
Když jsem si tedy zjistila , kde a v kolik hodin se cvičí, tak jsem se tam o letních prázdninách také vydala .Popravdě musím říct, že jsem čekala něco jiného a moc mě to neoslovilo. Nějak jsem se tam vlnila v rytmu hudby, písničky se mi taky moc nelíbily. Ale nakonec, byla jsem zpocená a to je pro mě měřítko, že jsem něco dělala. Tak jsem si řekla, že budu chodit, vlastně ani na nic a nikoho jiného chodit nešlo nebo jsem to opět nevěděla. Stejně , ale ze zumby jsem neměla ten pocit, který mi popisovala ta moje kamarádka z Prahy, jakože budu vyplavovat ty hormony štěstí.
A pak, už skoro v zimě se mi naskytla možnost, to bylo vloni v listopadu, začít srovnávat. Byla jsem s rodinou na Mikulášském prodlouženém víkendu v Černém Dole, vřele doporučuji, a tam kromě ještě jiných rodin s malými dětmi přijely i holky někde od Karlových Varů. A k mojí velké radosti to byla skupina zumbistek se cvičitelkou. Takže jsem se jim nakonec, tak trochu vnutila na všechny jejich hodiny. Tyto hodiny mě oslovily o něco víc, písničky mi byly příjemné mám ráda rychlé, klidně známé, české, a když si můžu ještě, raději v duchu zazpívat, tak to je super. Cvičitelka měla zumbu spíše taneční., což mi nevadí, i když při tom vypadám asi dost divně.
No a pak, když jsme se vrátily jsem v prosinci konečně mohla jít na Věru, to kvůli spacímu rytmu mojí tehdy roční dcery. Přiznám se, že jsem nevěděla co mám čekat, protože jsem k ní chodila již před lety na aerobic, a ten se mi mimochodem velice líbil a vyhovoval mi. Moje očekávání, ale Věra nezklamala, takže mohu prohlásit, že jiné hodiny s jinou cvičitelkou nevyhledávám. Na jejích hodinách mám tep 160 i víc a zpocená jsem už od zahřátí a jsem spokojená. Teda, taky bych mohla přijít o nějaké to kilo, což se mi prý s tímto tepem určitě nepovede. Ale já to zkusím. Jen mi pořád chybí aerobic, i když teď mi svitla kapka naděje v podobě Bodyworku , ten mi ho připomíná. Jo a taky můžu prohlásit, že nám ji, myslím Věru, může závidět i Praha, byla jsem si tam totiž taky zumbu zacvičit taky a nic moc, teda alespoň podle mě.